„Fejeton“: Nepřizpůsobiví

Znáte to. Snažíte se být co nejohleduplnější, nejtolerantnější, hledět si svého a pokud možno držet ústa a krok, ale vždycky se najde nějaký ten obejda, který vaši dobře míněnou a bohulibou snahu s gustem a rád překazí. Třeba mně se to naposled stalo tuhle o víkendu.

Hluboká noc, všude kolem tma jako v pytli a já jako spořádaný a na vlastní kůži poučený občan se snažím snad ani nedýchat, abych u některých okolo se pohybujících bytostí nevzbudil sebemenší nevyžádanou pozornost. S řezáky zarytými hluboko do rozdrásaných rtů se pokouším uvažovat nad nesmrtelností chrousta, housenky, včelích medvídků či čehokoli jiného, co by mi pomohlo alespoň na chvíli nemyslet na svou nezáviděníhodnou situaci.

Problémem je, že některá obzvláště nepříjemná individua nejsou schopna ocenit ani ten nejvyšší stupeň sebezapření, jakého je člověk vůbec schopen. A nejinak tomu bylo i tentokráte. Nejnepřizpůsobivějšího z nejnepřizpůsobivějších totiž má maličkost zjevně zaujala natolik, že se neštítil začít na mě nevybíravým způsobem dorážet. Snad proto, že mne považoval za snadnou kořist.

To chce klid, to chce klid, opakuji si jako pokažená gramofonová deska a pro alespoň částečné zmírnění napětí se v duchu snažím počítat imaginární ovečky. Jedno jehněčí, druhé jehněčí… Chvíle relativního klidu a míru však brzy pomíjí a ke slovu se začínají hlásit další, do té doby přijatelně nepřijatelní členové party. Situace začíná rychle a nezadržitelně gradovat ke svému tragickému vyústění.

Tak a dost!, povídám si pln zloby a rozčarování. Vždyť ti paraziti se jen všude možně i nemožně poflakují, přes den otravují, v noci dělají kravál, slušným lidem pijí krev, zákony na ně žádné neplatí a ještě si budou takhle vyskakovat? Tak to tedy ne, holenkové! Takhle se mnou zkrátka nikdo zametat nebude, a to se vztahuje i na všecky rádoby specifické nepřizpůsobivé menšiny! Jen počkejte, vy jedny bestie, však já už vám přistřihnu křidélka!

Rozpřahuji se a přesně mířenou ranou drtím pěstí jednoho z útočníků. Jeho krev se mi zažírá pod nehty.  Vzápětí na místě vypouští duši. No co, dostal, čehož si žádal. Rozhlédnu se po okolí místa činu. Tak co, nějaký další pán na férovku, chachaři? Neočekávajíc odpověď vmžiku vytahuji ověřenou zbraň přesně pro tyto účely. Musím se přece nějak zbavit nepohodlných svědků, no ni? Tisknu spoušť a nemilosrdně kosím jednoho vetřelce za druhým.

Za pár minut je po všem. Otevírám okno a z místnosti nechávám vyvanout zápach střeliva. Konečně budu moci v klidu spát, říkám si spokojeně zachumlaný do peřin a s notnou dávkou zadostiučinění pokládám sprej proti komárům zpět na své místo…

autor: Martin Lojek

Autor příspěvku: Archiv VOŠJAK

2 komentáře: „„Fejeton“: Nepřizpůsobiví

    reakce na fejeton

    (10.3.2012 - 23.27)

    To je pěkný fejeton. Svižně napsaný a pěkně vypointovaný. Příjemné čtení.
    Zdravím
    Petr Žižka

    názor

    (3.9.2012 - 6.53)

    tak to je jeden z nejlepších fejetonů, co jsem kdy četl!

    Adam Tomáš

Komentáře nejsou povoleny.